Proč platíme penězi

Peníze mají v naší společnosti magickou moc. Každý den pro ně obětujeme velkou část dne a úsilí v zaměstnání, některým z nás jejich pouhé držení vydělá na živobytí a jiným zase dokáží peníze rozhádat celé rodiny. Penězi ale neplatíme od jakživa. Jaká byla hlavní motivace za vznikem peněz?

Peníze jsou definovány jako statek, který má vlastnost dělitelnosti, zaměnitelnosti, přenositelnosti, trvalosti a trvanlivosti.^[1] Je možné je tedy dělit na menší jednotky, například stokorunu na koruny a ty následně na haléře. Při směně nějakého produktu za peníze tedy můžeme snadno zaplatit jeho udanou hodnotu a nevykázat ztrátu ve stokorunách v případě, kdy by nejmenší jednotkou byla tisícikoruna. Díky zaměnitelnosti máme možnost při nákupu zaplatit dvěmi stokorunovými bankovkami nebo jednou dvousetkorunovnou bankovkou a protistraně je v zásadě jedno, v jaké formě peníze dostane, pokud dostane sjednanou sumu. Přenositelnost jednoduše znamená, že peníze snadno strčím do kapsy a zaplatím s nimi kdekoli a kdykoli později, ale stádem koz už budu platit hůře, protože mě s ním nepustí na tržiště. Trvalost a trvanlivost zajišťují dlouhodobou jistotu v peníze, kde se jednak předpokládá jejich dlouhodobá platnost a dále nízká míra opotřebení v čase v důsledku jejich častého používání.

V dávných dobách, kdy neexistovala žádná z forem peněz, se obchodovalo na bázi směnného obchodu, tzv. bartru, nebo na bázi dluhu či daru. Směnný obchod představoval problém dvojí shody potřeb.^[2] Pokud pěstitel obilí měl určitou potřebu, například získání náčinní na obdělávání půdy, musel kovář mít na oplátku potřebu od pěstitele získat obilí v odpovídající hodnotě. Pokud by stejnou potřebu měl i výrobce bot a kovář by zrovna boty nepotřeboval, těžko by se domluvili. Z tohoto důvodu se již v dávných dobách používaly různé trvanlivé předměty, které byly obecně přijímány, ale které nikdo z přímého praktického hlediska nepotřeboval. Patřily mezi ně například ozdobné ulity zvané kauri.^[3]

Přibližně před 5000 lety se v Mezopotámii rozvinuly tzv. komoditní peníze, které reprezentovaly nějakou existující komoditu. Jeden šekel například představoval 160 zrn ječmene. Nebylo tedy již nutné přemisťovat ječmen jako takový, předávala se jen informace o vlastnictví ječmene, který byl uložen v sýpce. První mince, reprezentující komoditní peníze, se začaly razit v Lýdii mezi lety 650 – 600 př. n. l.^[4]

První papírové peníze se začaly používat v Číně v 7. století a představovaly tzv. reprezentativní peníze. Ty vznikly jako doklad za uložené zlato či stříbro u obchodníků nebo v bankách. Lidé si začali tyto doklady vyměňovat. Nevytlačily však nadále používané komoditní peníze ve formě mincí. V Evropě se první papírové peníze začaly tisknout až v roce 1661 ve Švédsku. Následně v Evropě začaly vznikat tzv. zlaté standardy, tj. papírové peníze směnitelné za fixní množství zlata. Tyto peníze se nakonec staly zákonným platidlem, které již na začátku 20. století přijala většina světových států. Po druhé světové válce byla většina světových měn navázána na americký dolar a ten byl následně navázán na zlato. V roce 1971 ale USA tento model opustily a zákonná platidla jsou nyní většinou kryta pouze převoditelností dané měny na zboží pomocí plateb.^[4]