Proč je 0 univerzální dárce

Od malička většinou umíme vyjmenovat krevní skupiny a víme, že skupina AB je univerzální příjemce a 0 je univerzální dárce. Později zjistíme, že existuje Rh systém, který také hraje důležitou roli nejenom při krevních transfúzích. Krevních systémů ve skutečnosti ke dnešnímu dni známe 39. Proč nám o těch ostatních nikdo neřekl a je opravdu 0 univerzální dárce?

Abychom pochopili krevní systémy, musíme se lehce ponořit do oběhového a imunitního systému. Krev se skládá mimo jiné z třech hlavních pevných komponent, tj. z červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček. Červené krvinky slouží k přenosu dýchacích plynů, bílé krvinky k boji proti cizím látkám (antigenům) a krevní destičky pomáhají zastavit krvácení. Zejména červené krvinky, ale také destičky, mají na svém povrchu celou řadu proteinů, které se mohou chovat jako antigeny, tj. látky, které vyvolávají odpověď imunitního systému. Problém je, že těchto antigenů jsou stovky a u různí lidé je mají v různé kombinaci.

Definice krevního systému je poměrně složitá a vyžaduje alespoň základní znalost genetiky. Stručně se však dá řící, že jeden či více antigenů tvoří krevní systém, pokud jsou tyto antigeny kódovány geny na stejném lokusu, tzn. stejném místě DNA, nebo jsou kódovány velmi podobnými homologními geny, tzn. geny, které mají společného předka.^[1]

Mezi častěji zmiňované krevní systémy patří AB0, Rh, MNS, Kell nebo například Duffy. AB0 systém obsahuje antigeny A a B a podle přítomnosti těchto antigenů na povrchu červené krvinky rozeznáváme krevní skupinu A, B, AB a 0, kde 0 značí absenci obou antigenů. Absence některého z antigenů rovněž znamená přítomnost protilátky na tento antigen v krevní plazmě. Setkání antigenu s protilátkou vede na vyvolání imunitní reakce.

Systémy AB0 a Rh jsou velmi důležité, protože jejich antigeny mohou při nekompatibilitě krve způsobit u příjemce tzv. akutní hemolytickou reakci. Shoda u ostatních systémů není tak důležitá, protože buď nevede k závažné imunitní reakci, nebo je zastoupení daných antigenů v populaci extrémně nízké nebo extrémně vysoké. Problémy mohou nastat jen asi ve 3 až 6 % případů. Shoda u ostatních krevních systémů je důležitější u pacientů trpících anémií, tzn. chudokrevností, kteří vyžadují častější transfúze, u žen mladších 45 let s ohledem na rizika v těhotenství a při transfúzi krve, kde dárce a příjemce pocházejí z odlišných částí světa.^[2]

Krevní skupina 0 je však poměrně vzácná. Europoidní lidé mají až 8 % zastoupení krevní skupiny 0, ale například u asijské populace je to jen 0,3 %. Obecně je tedy nutné říci, že 0 není univerzální dárce, avšak pokud je jedinec navíc RhD negativní, a pokud je krev darována etnicky příbuznému člověku, za univerzální se považuje.

Za zmínku na závěr stojí, že v budoucnosti se možná transfúzní centra obejdou bez dárců krve. Již v roce 2008 vědci vypěstovali červenou krvinku^[3] a v roce 2017 se jim podařilo vypěstovat krevní kmenovou buňku, ze které se může stát červená krvinka, bílá krvinka nebo krevní destička^[4]. Umělá krev by měla i další obrovskou výhodu v zamezení přenosu patogenů, jako jsou například viry HIV, HBV a HBC, které se do těla příjemce dostanou kvůli nedostatečné kontrole krve dárce.