Otázky proč
Grónsko je rozlohou přibližně 50 krát větší než Dánsko, je de facto součástí Severní Ameriky, a několik států je Grónsku blíže než Dánsko. Přesto je Grónsko součástí Dánského království. Jaká je historie tohoto největšího ostrova na světě a proč spadá administrativně pod Dánsko?
Navzdory svému nevlídnému klimatu, bylo Grónsko osídleno již před 4500 lety lidmi ze Severní Ameriky. V roce 980 bylo Grónsko objeveno a osídleno Vikingy, jmenovitě Erikem Rudým, který ostrov nazval Zelenou zemí, aby přilákal osadníky k osídlení ostrova. Jeho syn Leif Eriksson byl dokonce prvním známým evropanem, který vkročil na půdu Severní Ameriky, pravděpodobně na území dnešního Newfoundlandu. Amerika tak byla objevena evropany téměř 500 let před Kolumbem.[1]
V roce 1126 byl v Grónsku založen římsko-katolický kostel, který spadal pod norskou arcidiecézi. V roce 1261 se země připojila k Norskému království a v roce 1380 konečně vznikla Norsko-Dánská unie. Přibližně od roku 1300 nastala tzv. malá doba ledová, která trvala cca až do roku 1850. Životní podmínky se v Grónsku výrazně zhoršily a seveřané postupně vymřeli nebo odešli. Vědeckou obcí bylo ustaveno několik různých teorií zániku osad. Zpráva z roku 1540 udává, že na místě seveřanské osady byly nalezeny pouze lidské ostatky. Původní domorodí obyvatelé, Eskymáci, toto období díky svému životnímu stylu dokázali přečkat.[1]
Království Dánska a Norska (1536 - 1814), i přes to, že s Grónskem ztratilo spojení, stále považovalo Grónsko za své území, a věřilo, že severské osady v Grónsku po celou dobu existovaly. V roce 1721 vyslalo království misii ve víře, že osadníky nalezne a přivede z katolické na luteránskou víru. Hledání nebylo úspěšné. Misie v následujících letech předali křesťanskou víru domorodým Eskymákům, z velké části i díky moravské Jednotě bratrské. Od té doby až do teď je drtivá většina obyvatel Grónska křesťanského luteránského vyznání.[1]
Okolo roku 1733 Království Dánska a Norska ostrov znovu obydlelo a ustanovilo jeho správu. V důsledku kielské smlouvy po prohrané napoleonské válce muselo Dánsko v roce 1814 předat norské území ve prospěch Švédska. Ve smlouvě dále stálo, že norská závislá území Grónsko, Island a Faerské ostrovy, nejsou předmětem smlouvy, a tak tato území zůstala Dánsku.[2]
Dánsko mělo nad Grónskem obchodní monopol, za což bylo některými ostatními zeměmi kritizováno. Tím bylo Grónsko na Dánsku velmi závislé. V roce 1905 získalo Norsko nezávislost a začalo si Grónsko nárokovat. Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti však rozhodl ve prospěch Dánska. Během druhé světové války bylo Dánsko pod nadvládou Německa, Grónsko se na chvíli osamostatnilo a bylo zásobováno Spojenými státy. Následně během studené války získalo Grónsko u Američanů na významu a chtělo ho od Dánska koupit.[1]
V roce 1953 získalo Grónsko status autonomní provincie a v dalších letech se začalo rozvíjet a modernizovat. V roce 1973 vstoupilo Dánsko do Evropského hospodářského společenství a tím automaticky i Grónsko. Místní vláda vyslovila nesouhlas a požadovala větší autonomii, zejména se obávala extrémního rybolovu ze strany ostatních zemí společného hospodářského prostoru. V roce 1978 získalo Grónsko samosprávu a v roce 1985 opustilo Evropské hospodářské společenství. V roce 2009 byla oficiálně zrušena dánština jako úřední jazyk a další a další současné kroky vedou pomalu Grónsko k úplné samostatnosti.[1]
