Proč led klouže

Fakt, že led klouže, je pro nás úplně samozřejmý. Ostatně většina z nás jistě byla někdy bruslit, lyžovat nebo alespoň uklouzla na zledovatělém chodníku. Překvapením tedy může být zjištění, že klouzáním ledu se fyzikové zabývají již více než 160 let, a dosud nemáme dokonalou a jednoznačnou odpověď, proč tomu tak je. Co všechno nyní víme a proč led vlastně klouže?

Koeficient tření mezi ledem a jiným tělesem je přiliš vysoký na to, aby těleso po ledu klouzalo. V roce 1850 předpověděl fyzik James Thompson, že za kluzkost ledu může malá vrstva vody, která se na rozhraní obou těles vytváří. Tento předpoklad byl sice správný, protože působením tlaku na led až do 209,9 MPa klesá teplota tání ledu od 0 °C až na -22 °C^[1], avšak pozdější zjištění ukázala, že tlak brusle průměrného člověka na led způsobí vznik malé vrstvy vody pouze od -0,1 °C.^[2]

Až v roce 1939 se dvojici anglických fyziků podařilo zjistit, že při nízkých teplotách hraje zásadní roli ohřev vody způsobený třením. Tento ohřev má pak za následek vytvoření oné tenké vrstvy vody, na které těleso po ledu klouže. Až pozdější experimenty stanovily, že tato tloušťka dosahuje pouze jednotek až desítek nanometrů pro teploty pod bodem mrazu.^[2]

V dnešní době víme, že tlak ani tření nejsou jedinými jevy, které se na klouzavosti ledu podílejí. Dokonce je i možné, že tlak a tření mají na vznik tenké vrstvy vody podstatně menší vliv, než se dosud předpokládalo. Nově vzniklé hypotézy založené na experimentech z poslední doby je však stále nutné důkladněji prověřit. Je ale zajímavé sledovat, jak takovéto poměrně běžné jevy mohou fyziky zaměstnat na dlouhé desítky i stovky let a že ani v době úžasného technologického pokroku na mnoho z nich nedokážeme s jistotou odpovědět.^[2]