Polární záře, neboli aurora, je úchvatným jevem na obloze. Bývá k vidění současně na jižní i severní polokouli v oblasti okolo Arktidy a Antarktidy. Lidé se odjakživa snažili její zjevení neúspěšně vysvětlit. Dnes již víme, co ji způsobuje. Proč a jak tedy vzniká polární záře?
Polární záře je k vidění mezi 10° a 20° od geomagmetického pólu a má typicky šířku 3° až 6°. Je viditelná ve všech časových pásmech. Na severu se nazývá aurora borealis a na jihu aurora australis. Její projev je na severu i na jihu téměř identický. Nejčastěji září v zelené barvě, ale výjimečně může být modrá nebo červená.[1]
Občas je možné polární záři vidět i ve větší vzdálenosti od geomagnetického pólu. Důvodem jsou silné geomagnetické bouře na Slunci. Ty nejsilnější zaznamenané nastaly v letech 1770 a 1859, kdy bylo možné pozorovat polární záři například v japonském Kjótu nebo americkém Bostonu. Záře byla prý tak silná, že bylo možné uprostřed noci číst noviny.[2]
Polární záři vyvolávají částice slunečního větru, které nejsou zemskou magnetosférou odraženy. Zachycené částice se stáčí po spirálách až k zemské atmosféře. V atmosféře se částice slunečního větru srážejí s přítomnými plyny za vzniku elektromagnetického záření. Kyslík vyzařuje zelenou a červenou barvu, vodík červenou a dusík modrou.[3]
Zajímavostí je, že polární záře nejsou v naší Sluneční soustavě ničím ojedinělým. Naopak, byly pozorovány na jiných planetách, na měsících jiných planet a dokonce i na kometě.[4]