Otázku "proč je v noci tma" si kladli učenci již před mnoha staletími. Odpověď na ni však nemohli nalézt. Ač se otázka jeví jako poměrně přímočará, odpověď na ni jednoduchá není. Alespoň ne bez znalostí, které přinesla věda na počátku 20. století. Proč je tedy v noci tma?
První věc, která nás asi napadne je, že je tma, protože nesvítí Slunce. Ve skutečnosti denní světlo, které vidíme, je způsobeno atmosférou Země. Na měsíci je totiž obloha tmavá, i když Slunce na obloze svítí.
Dále můžeme předpokládat, že je vesmír nekonečný a že v každém směru, kam se podíváme, uvidíme vždy nějakou hvězdu. Avšak víme, že vesmír není pro naše potřeby nekonečný, tzn. není nekonečný v časové rovině pro nás jako pozorovatele. Víme, že vesmír má počátek před přibližně 13,8 miliardami let. Vesmír je ale dostatečně velký na to, aby všude, kam se podíváme hvězdy byly.
Když se ale podíváme velmi velmi daleko, zjistíme, že se světlo od takto vzdálených objektů jeví červené. Když se podíváme ještě dále musíme se již dívat v infračerveném spektru. Tento jev je znám jako tzv. červený posun, což je projev známého Dopplerova jevu, který pozorujeme (konkrétně slyšíme) každý den, kdy kolem nás například projede auto. Důvodem červeného posunu je rozpínání vesmíru.
Důvodem temné noční oblohy je tedy naše schopnost pozorovat okem pouze viditelné světlo a rozpínající se vesmír, který nás o toto viditelné světlo "okrádá".