Proč je Peking hlavním městem Číny

Peking (čínsky: 北京 Pej-ťing), jehož jméno v čínštině znamená severní hlavní město, je hlavním městem Čínské lidové republiky. Podle počtu obyvatel je Peking se svými 21 542 000 obyvateli, největším hlavním městem na světě. Jeho bouřlivá historie sahá více než 3000 let do minulosti. Peking v průběhu let měnil svůj název a rovněž i svůj status. Proč byl hlavním městem Číny v minulosti a proč je jím dnes?

První historická zmínka o městě na území současného Pekingu sahá do roku 1045 př. n .l. Peking byl hlavním městem malého státu Ťi, po kterém nesl název Ťi-čcheng, neboli Město Ťi. V 7. století př. n. l. město dobyl stát Jen a prohlásil ho svým hlavním městem.^[1] Po sjednocení Číny prvním čínským císařem v roce 221 př. n. l. již město pět let spadalo pod jeho správu.^[2]

Během prvního tisíciletí po sjednocení byl Peking, stále nazývaný jako město Ťi nebo také Jou-čou, provinčním městem severní části vnitřní Číny a sloužil jako obchodní a obranné místo před nomádskými kmeny ze severu. V bouřlivém období Šestnácti států měnilo město Ťi často majitele a mezi léty 352 až 357 bylo dokonce hlavním městem státu Raná Jen. Během dalšího sjednocení Číny pod dynastií Suej bylo v roce 607 město přejmenováno na Čou-ťün. O pouhých 9 let později po kolapsu válkami vyčerpané země moc v Číně převzala dynastie Tchang a přejmenovala Peking na původní Jou-čou.^[2]

V roce 742 bylo na pouhých 20 let město pojmenováno Fan-jang, aby se opět přejmenovalo na původní Jou-čou. Za zmínku nicméně stojí, že bylo město v roce 759 za povstání An Lu-šana dobyto státem Jen a přejmenováno na Jen-ťing, neboli Hlavní město Jen. Tím se stal opět Peking na kratičkou dobu hlavním městem.^[3] An Lu-šanovým povstáním se dynastie Tchang oslabila a město získalo na 150 let určitou autonomii. Té využil v roce 911 tehdejší vojenský místodržící, který ustavil Jou-čou na 3 roky hlavním městem dynastie Jen.^[2]

V roce 936 dobyla Jou-čou říše Liao pocházející z území dnešního Mandžuska a Mongolska a o dva roky později ho přejmenovala na Nan-ťing, neboli Jižní hlavní město. Sjednocená Čína, tentokráte pod dynastií Song, se město pokusila neúspěšně dobýt v roce 979 a potom až v roce 1122. Oslabené město však podlehlo v tomtéž roce při nájezdu čerstvě vzniklé říše Ťin. Ta nechala město přejmenovat na Jen-ťing. Jen několik měsíců po tomto incidentu však Ťin město vyrabovala a prodala ho dynastii Song. Ta ho následně nechala přejmenovat na Jen-šan. Ani tento stav netrval dlouho a za pouhé 3 roky říše Ťin po neshodách se Song město dobyla zpět. V roce 1153 nechal císař říše Ťin přesunout hlavní město do Jen-ťingu a přejmenoval ho na Čung-tu, neboli Centrální hlavní město. Poprvé v historii se tak stal Peking hlavním městem významné říše.^[2]

Mongolové pod vedením Čingischána v roce 1215 Čung-tu dobyli, protože jim Ťin nevyplatila domluvenou odměnu za pomoc v bojích proti Kitanům. Mongolové nakonec dobyli celou Čínu a velkou část severní Asie, čímž vytvořili největší říši v historii. Peking pod nadvládou Mongolů opět změnil název na původní Jen-ťing. Vnuk Čingischána Kublaj v roce 1271 založil dynastii Jüen a nechal přejmenovat Peking na Ta-tu, neboli Velké hlavní město, do kterého přesídlil.^[2]

Konec vlády Mongolů v Číně způsobila stále se zhoršující životní situace obyvatel. Etnická diskriminace proti původním Hanům, hyperinflace v některých regionech a ničivé povodně podnítily četná povstání vůči stoupencům dynastie Jüen. Rebelům, nazývaných Rudé turbany, se podařilo dobýt město Nan-ťing a založit slavnou dynastii Ming, jejímž císařem se stal chudý rolník a potulný mnich Ču Jüan-čang. Ta-tu bylo dobyto v roce 1368 a přejmenováno na Pej-pching, neboli Severní mír. V roce 1403 nechal císař Jung-le Pej-pching přejmenovat na současný Pej-ťing, neboli Severní hlavní město, a nechal postavit mnoho slavných staveb jako je Zakázané město nebo Chrám nebes.^[4]

Poslední desetiletí vlády dynastie Ming opět provázely rebelie způsobené zejména vnitřními neshodami, epidemiemi a nekontrolovatelným zbojnictvím. Rebelové pod vedením Li C’-čchenga v roce 1644 Pej-ťing dobyli a poslední císař Ming spáchal sebevraždu. Generál Wu z Ming nechal po tomto incidentu otevřít Velkou čínskou zeď a vpustil do země armádu Mandžuů. Ti o měsíc později město dobyli a ustavili novou poslední císařskou dynastii Čching. Mandžuové přesídlili do Pej-ťingu a stanovili ho svým hlavním městem.^[2]

Dynastie Čching padla v roce 1911 a nově vzniklá Čínská republika byla řízena původními generály Čching z Pekingu. Občanská válka, do které po pádu Čching země upadla, trvala až do roku 1928, kdy Kuomintang zemi sjednotil a přesunul hlavní město do Nan-ťingu. Pej-ťing byl přejmenován zpět na Pej-pching. Po vpádu japonců v roce 1937 bylo město přejmenováno zpět na Pej-ťing a bylo hlavním městem loutkového státu. Po japonské kapitulaci v roce 1945 bylo město opět přejmenováno na Pej-pching až do roku 1949, kdy moc v zemi převzali komunisté a přesídlili vládu zpět do Pekingu.^[2]