Proč ovce bečí

Ovce domácí (latinsky Ovis aries), na kterou se tento článek soustředí především, je domestikovaná forma ovce, která se typicky chová jako dobytek. Jedná se o sudokopytníka a přežvýkavce, který lidem poskytuje vlnu, mléko a v menší míře i maso. Jak známo, ovce vydává charakteristický zvuk, který nazýváme bečení. Proč ale ovce bečí?

Lidé začali domestikovat ovce minimálně již od 13. tisíciletí př. n. l. Starším domestikovaným zvířetem je pravděpodobně pouze pes. Domestikace ovcí ale probíhala velmi pomalu. Nejprve byla divoká stáda chytána do omezeného prostoru, ze kterého si lidé vždy brali jednu ovci po druhé dle potřeby. Za několik tisíc let se až začala ovce využívat i pro mléko. Ovce, podobné dnešní ovci domácí, se začaly objevovat asi okolo 3. tisíciletí př. n. l.^[1]

Ovce kromě bečení vydává i další zvuky jako je bručení, chrochtání, dunění a frkání. Ovce používá bečení především ke komunikaci s jehnětem, ale také mezi jednotlivými příslušníky stáda. Důvodem je fakt, že bečení každé ovce je rozpoznatelné, a jehně tak snadno zjistí, kde se nachází jeho matka. Kromě toho ale ovce bečí také v případě je-li pod stresem, frustrací nebo pokud je nedočkavá. Ovce rovněž bečí, pokud je odtržená od stáda, což ale implikuje výše zmíněné. Naopak ovce, která cítí bolest, nebečí.^[2]