Proč se slaví Velikonoce

Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem oslavujícím vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, které se podle Nového zákona událo třetího dne po jeho pohřbu asi v roce 30 na území dnešního Jeruzaléma. Proč však slavíme zrovna tuto událost a jaké historické okolnosti k tomu vedly?

Oslava Velikonoc má velmi dlouhou historii. Mnohem delší než dnes marketingově významnější Vánoce. Velikonoce vycházejí z židovského svátku Pesach, kterým se rovněž říká židovské Velikonoce. Prvním přímým důkazem oslavy křesťanských Velikonoc jsou kázání slavného řeckého biskupa Melitóna ze Sard z 2. století, který v nich mimo jiné popisuje vztah židovských a křesťanských Velikonoc a rovněž ustanovuje způsob jejich oslavy. V téže době se rovněž Velikonoce již na většině míst slavily vždy v neděli. Přibližně o 150 let později na Prvním nikajském koncilu, který v roce 325 svolal římský císař Konstantin I. Veliký, aby sjednotil názorově rozpolcenou křesťanskou komunitu, bylo mimo jiné stanoveno, že výpočet data pro slavení Velikonoc bude provádět biskup v Alexandrii a vyhlašovat datum bude biskup v Římě. Výpočet tohoto data vychází z původního židovského kalendáře, a proto jsou v našem gregoriánském kalendáři pohyblivé.

Vajíčka obecně představují symbol plodnosti a znovuzrození, avšak pro křesťany velikonoční vajíčka symbolizují prázdný hrob, který našly ženy, když přišly pomazat Ježíšovo tělo olejem. Červená velikonoční vajíčka potom symbolizují krev Kristovu prolitou během jeho ukřižování a právě z tohoto důvodu se tento zvyk začal slavit u ranných křesťanů v tehdejší Mezopotámii. Dříve se využívalo k oslavám výhradně vajíčka slepičí, avšak dnes můžeme, zejména v západních státech, najít vajíčka čokoládová, dřevěná i plastová. Slepičí vajíčka jsou potom častější ve východní a střední Evropě, kam se svátek díky ortodoxnímu křesťanství rozšířil dříve.