Proč Aralské jezero vysychá

Aralské jezero se před rokem 1960 rozkládalo na ploše 68 000 km². Nyní, rozdělené na dvě samostatné části, nemá dohromady ani 6 800 km², tj. ani 10% své původní rozlohy. Jaké byly příčiny této obrovské přírodní katastrofy a jaké následky přinesla na život okolo jezera?

Ve 40. letech 20 století začal Sovětský svaz budovat zavlažovací kanály, které měly podpořit zemědělský rozvoj na území současného Uzbekistánu. Tyto kanály ale byly nebyly postaveny kvalitně a velká část vody se vytratila dříve, než dosáhla kýženého cíle. V 60. letech 20 století se Sověti rozhodli využít vodu z řek Amu Darya a Syr Darya na zavlažování pouště, na které chtěli pěstovat různé zemědělské plodiny, zejména bavlnu. Řeky ale byly přítokem Aralského jezera a stále masivnější zavlažování začalo způsobovat úbytek vody v jezeře. Sovětští vědci na možnost vysychání jezera poukázali již pár let po zahájení projektu. Dokonce vznikl plán na znovunaplnění jezera umělým kanálem z řeky Ob. Proti vysychání se ale nakonec nepodnikly žádné kroky.

Zavlažování mělo pozitivní dopad zejména na pěstování bavlny a Uzbekistán se tak stal jejím největším světovým vývozcem. Na druhou stranu stále postupující vysychání mělo obrovský negativní ekologický dopad na život okolo jezera. Klesající objem vody v jezeře způsobil stále vetší a větší koncentraci soli, která dokonce předčila koncentraci soli mrtvého moře a způsobila úhyn všech ryb v jezeře. Úbytek vody pro zemědělce vedl k většímu využívání hnojiv a pesticidů, které jezero kontaminovaly. Chemikálie obsažené ve vodě a v prachu způsobují velké zdravotní problémy lidem žijícím v oblasti.

Projekty na kazašské straně jezera v posledních letech vedly v zastavení úbytku vody a dokonce návratu ryb a rybolovu. Celková plocha severního jezera, jak se po rozdělení na dvě část jezera nazývá, dokonce vzrostla z 2 550 km² v roce 2003 na 3 300 km² v roce 2008. Bohužel jakékoli snahy o záchranu jezera na uzbecké straně jsou takřka nulové.