Proč ryby obsahují rtuť

Dle americké Agentury pro ochranu životního prostředí (USEPA) obsahují všechny ryby vysoce jedovatou rtuť. Tato rtuť je zejména nebezpečná pro děti a těhotné ženy. Agentura proto vydala seznam ryb, které rozdělila do tří kategorií podle toho, jak často se mohou maximálně jíst. Ryby v první kategorii je možné jíst 2 až 3-krát týdně, ryby v druhé kategorii 1-krát týdně a rybám ve třetí kategorii by se měl člověk vyhnout úplně. Proč ale vůbec ryby obsahují rtuť?

Prvním slavným a nejzávažnějším případem otravy rtuťí z ryb je tzv. Minamatská nemoc, při které se v 50. letech 20. století v Japonsku otrávilo až 50 000 lidí a z toho 5 000 lidí zemřelo. Za otravou stála továrna na výrobu plastů Chisso Corporation, která vypouštěla odpadní vodu do zátoky. Odpadní voda obsahovala tzv. methylrtuť, která se usazovala na dně zátoky. Tak se rtuť dostala do ryb. Lidé nejprve zpozorovali zvláštní chování a nevysvětlitelný úhyn koček a ptáku. Až později otrava postihla i lidi v okolí zátoky, jejichž jídelníček byl z velké části tvořen rybami. Lidem se začaly projevovat příznaky jako slabost ve svalech, ztráta sluchu, periferního vidění, řeči, ochrnutí, případně smrt. Novorozené děti byly často velmi deformované a duševně nevyvinuté.^[1]

Rtuť se do vody dostává třemi způsoby a to vlivem člověka, reemisí a přirozeně. Přirozené vlivy obsahují sopečnou činnost a geotermální průduchy a podílí se na přibližně 10 % celkového znečištění. Lidské vlivy se podílí na přibližně 30 % a patří mezi ně zejména spalování uhlí, výroba cementu, ropná rafinace a těžby zlata v malém měřítku. Reemise se potom podílí na 60 % celkového znečištění, avšak většina rtuťi z reemisí je původem lidského konání.^[2]

Důvodem otravy rtutí je pak tzv. biomagnifikace v potravním řetězci. Prvním, kdo často rtuť absorbuje jsou mořské řasy. Řasy jsou potom pojídány malými rybami a ty potom většími a ty zase většími. Větší ryby jsou pojídány dalšími zvířaty, například člověkem. Problém rtuti je ten, že se z těla téměř nevylučuje. Každá ryba, která sní jinou rybu přijme rovněž rtuť v ní uloženou. Čím je ryba větší a čím výše stojí v potravním řetězci, tím větší má koncentraci rtuti v těle. Proto by se člověk měl vyhnout konzumaci zejména mečounům, žralokům, makrele královské nebo tuňáku velkookému. Naopak mezi živočichy s velmi nízkou koncentrací rtuti patří krevety, škeble, ústřice, sardinka, losos, sardely nebo pstruh.^[2]

Pokud jíte často ryby, existuje tzv. kalkulačka rtuti, do které vložíte, jaké ryby a jaké množství jíte a vyjde vám procentuální expozice rtuti vůči limitu danému USEPA. Kalkulačku je možné najít zde.