Proč máme chřipku

Každý rok slyšíme ve zprávách, že vypukla chřipková epidemie. Někteří z nás se preventivně chodí očkovat. Mnoho z nás chřipku nikdy v životě nemělo. Ze zpráv občas slyšíme termíny jako ptačí chřipka, prasečí chřipka, H5N1. Pokud se nás to ale přímo netýká, většinou o téma brzy ztratíme zájem. Proč ale chřipka vůbec existuje? Je s lidmi věky věků, nebo má v lidské populaci nějaký počátek?

Chřipka je infekční onemocnění způsobené chřipkovým virem. Příznaky mohou být mírné až vážné a pro jinak zdravého člověka obecně neznamená vážnější komplikaci. Často si ji pleteme s běžnou rýmou nebo s tzv. střevní chřipkou. Jedná se však o jiné onemocnění. Chřipka se v lidské populaci šíří kapénkami při kašlání nebo pšíkání přímo a nebo nepřímo při kontaktu s kontaminovaným povrchem a následným kontaktem například s ústy, nosem nebo očima. Základní prevence proti chřipce je důkladné a časté mytí rukou, každoroční očkování a nošení ústní roušky, zejména nemocným člověkem a lidem, kteří se o něj starají. Ročně se chřipkou nakazí okolo jedné miliardy lidí a celosvětově si vyžádá několik set tisíc obětí.^[1][2]

Historie člověka na planetě Zemi čítá již několik milionů let. Po celou tu dlouhou dobu však většina dnešních běžných onemocnění buď neexistovala (chřipka, spalničky, neštovice, rýma), nebo se vyskytovala jen velmi výjimečně (srdeční příhoda, rakovina, diabetes). Mnoho virových onemocnění se v lidské populaci začalo objevovat před cca 10 000 lety, během tzv. první agrární revoluce. Důvodem byla domestikace zvířat a jejich těsné soužití s člověkem. Domestikací skotu lidstvo získalo spalničky, domestikací velbloudů získalo neštovice, domestikací prasat získalo černý kašel, domestikací koně získalo rýmu, domestikací kachen získalo chřipku a tak dále. Je známo, že kultury, které si domestikaci neosvojili, jako například američtí indiani, netrpěli žádnými z nemocí původem ze zvířat.^[3]

Jak je ale možné, že původně zvířecí virus přejde na člověka a stane se virem lidským? Důvodem je změna v životech zvířat. Virus v přirozeném prostředí nemusí způsobovat nemoc. Virus přirozeně ani nechce svého hostitele zabít, protože pak zemře i s hostitelem. Pokud ale virus hostitele zabije, v normálních podmínkách se nemoc nepřenese. Blízké soužití s člověkem, zejména velkochovy, ve kterých se těsní na malém místě tisíce až miliony kusů, představují pro šíření viru perfektní podmínky. Co se chřipky týče, původní virus, žijící v trávicím traktu kachen, se přenášel z kachny na kachnu přes exkrementy ve vodě po miliony let. Viru se dařilo, aniž by musel u kachen způsobovat nemoc. Když se ale kachny přesunuly do lidského obydlí a virus neměl přirozené prostředí k přenosu, mohl buď zmutovat a nebo zemřít spolu s kachnou. Právě náhodné mutace způsobily přenos na člověka a postižení dýchacích cest namísto zažívacího traktu. Virus se u člověka snáze přenáší kašláním a pšíkáním, a proto chřipka postihuje plíce. Aby ale člověk kašlal, musí být nemocný. Čím více zvířat žije pohomadě a čím blíže člověku, tím více roste mutací viru a tím i roste pravděpodobnost přenosu na člověka.^[4]

Infekční onemocnení jsou v posledních 40 letech na vzestupu. Světová zdravotnická organizace za hlavní příčinu označila zvýšenou poptávku po živočišném proteinu.^[5] Stále větší globalizace, životní úroveň lidí a zvyšující se populace mají vliv na zvyšující se spotřebu masa. Živá zvířata jsou na přeplněných lodích transportována mezi kontinenty, což zvyšuje riziko výskytu nových a nebezpečnějších onemocnění.^[6][7]

Důvodem chřipky v lidské populaci a dalších infekčních onemocnění je tedy těsný život člověka se zvířaty. Jelikož se toto v blízké budoucnosti nezmění, je potřeba mít na paměti slova Světové zdravotnické organizace: "Otázka není, zda-li budeme mít další pandemii, otázka je pouze kdy."^[2]